The Wives

The Wives - Tarryn Fisher

aneb tři hodiny, který nedostanu zpátky

Tak kde začít? Asi na úvod řeknu, že ačkoliv mám spoustu názorů na to, co jsem právě přečetla, rozhodně nemůžu říct ,,Tuhle knihu nečtěte." Protože naprosto chápu, že jsou lidi, kterejm se tenhle thriller líbí. Bohužel, já mezi ně rozhodně nepatřim.

Upřímně, prvních sto stránek jsem byla dost on board. Synopse tvrdí, že se jedná o thriller o ženě, která je vdaná za chlápka, kterej má žen další dvě. Ji vídá ve čtvrtek,  další dvě ženy v pondělí a úterý. Všechny o sobě ví, nikdy se ale nepoznaly a neví ani, jak se jmenujou, až jednoho dne se Thurday - hlavní hrdnika - rozhodne dozvědět o svých sokyních víc a zjistí, že její manžel není, kdo si myslela.

Čekala jsem ledaccos, především jsem ale čekala mnohem víc. Premise mi přišla jako naprosto skvělej způsob k tomu, jak napsat thriller, kterej by zároveň mohl bejt skvělym komentářem o vztazích mezi ženama, společenskejch rozdílech a potřebě být normální. Místo toho se mi ale dostalo jen těžkýho zklamání, potřeby vyhodit svůj mobil z okna a dostat svý tři hodiny času zpátky. (A to je co říct, vzhledem k tomu, že jsem v karanténě a občas trávim dvě hodiny tim, že se maluju, jen abych se zabavila.)

Hlavní hrdinka mi byla nesympatická, ale to ani nebyl největší problém. Kdyby byla kniha dostatečně zajímavá, tak bych to s Thursday vydržela klidně i o dvě stě stránek dýl, bohužel ale kniha zklamala u prvního plot-twistu. A pak už to šlo jenom z kopce.

Upřímně lituju, že jsem nepřečetla jen prvních sto padesát stránek a nedopsala knížku jako nějakou podivnou fanfikci, možná by to bylo lepší. Místo toho, jsem přes všechny varovný signály pokračovala a jak se mi to vymstilo.

Abych ale knize nekřivdila, musím přiznat, že důvod proč jsem si jí vůbec přečetla, byl fakt, že mě zaujal celej ten oblak kolem ní. Půlka lidí byla zápletkou, kterou já chtěla hodit z okna, totiž neskutečně nadšená. Pak byli tací, kteří ze začátku chtěli dát knize pět hvězdiček a po posledních stránkách jí dali jednu. A bohužel já patřím do  té druhé skupiny.

Tak nějak předpokládám, že tenhle zázrak bude přeložen do češtiny. Přece jen polygamie je prostě zajímavý téma a v thrilleru ještě víc. Taky očekávám, že stejně jako doposud se budou názory fakt diametrálně lišit, prostě protože tohle je přesně ten typ příběhu, kterej člověk buď miluje, nebo nesnáší. A chápu obě strany. Rozhodně musím uznat, že mě ta kniha donutila něco cítit, byl to vztek a zklamání, ale pořád je to lepší, než naprostej nezájem, kterej u thrillerů občas člověk má.

Jak už jsem předeslala, nemůžu vám tu knihu doporučit, ale stejně tak neřikám, že za to nestojí. Bohužel jsem ale toho názoru, že ta rozepře kolem ní, je zajímavější než její obsah.

Za mně 1 manželka z 5.