172 Hours on the Moon

172 Hours on the Moon - Johan Harstad

aneb děti na Měsíci

Začněme anotací. NASA se rozhodne vyhlásit soutěž, ve které dostanou tři teenageři možnost letět na Měsíc. Když se tam ale naši hrdinové dostanou, ukáže se, že ne všechno je tak, jak by mělo být.

Kde začít. Asi předem řeknu, že tohle je horor a ne sci-fi. Nesmíte teda nad věcma moc přemejšlet. Třeba úplně odignorujte to, že NASA posílá děcka do vesmíru, protože jinak se asi nedostanete přes první kapitolu.

Tenhle příběh je prostě jedna velká blbost, co si budem, to ale vlastně ani neni můj problém s celou touhle knihou. Od otázky plauzibility týhle knížky jsem se odprostila hodně rychle, protože jinak to prostě nešlo. Díky tomu jsem si ji asi i docela užila.

Problém týhle knihy leží ve způsobu, jakym je daná dohromady, jak je napsaná a co v ní je a co ne.

Například ve chvíli, kdy poznáváme Antoineho (jednoho z těch dětí, co poletí na Měsíc),  je nám představen de facto tim, že kouká dalekohledem do bytu svojí ex přítelkyně a sleduje ji. Nevím, jestli jsme ho měli litovat, protože zjistil, že jeho ex teď chodí s jeho nejlepším kamarádem, protože jediný, na co jsem dokázala myslet já, bylo, jak creepy tohle chování je.

Naše hlavní hrdinka zas samozřejmě na Měsíc vůbec letět nechce, ale bohužel onu soutěž vyhraje poté, co jí přihlásí rodiče, chudinka.

Tak moc jsem se snažila mít ty postavy ráda, aby mi na nich záleželo, protože jim má jít o život, bohužel mi to ale ani jedna z nich nijak neusnadnila.

Místo, aby autor nějakým způsobem budoval přátelství, mezi hlavními hrdiny, všechno tohle přeskakuje, jen aby už byli na Měsíci. Takže v knize sice uběhl rok, ale z pohledu čtenáře se postavy právě potkaly.

Až když jsme se po dlouhých 200 stránkách (e-knihy a ze 360)  dostali ke skutečnému hororu, jsem si knihu začala docela užívat. Autor očividně měl velice zajímavou myšlenku, která rozhodně zaslouží celou knihu, bohužel ale nevyužil celej její potenciál. A to je škoda.

Přes to všechno jsem ale dala knize 3 hvězdičky z 5, protože (ačkoliv trochu neohrabaně) dosáhl autor toho, čeho chtěl. Neměla jsem dobrej pocit, moje fantazie pracovala na plný obrátky a konečnej příběh mě překvapil. 

-O.M.S.