Bunny

Bunny - Mona Award

aneb Protivný, sprostý holky ve Frankensteinovi

Za svůj život jsem přečetla a viděla tolik hororů, že je vážně hodně těžký mě vystrašit, nebo mi přivodit jakejsi nepříjemnej pocit v žaludku. Proto, ačkoliv čtu horory hrozně ráda, většinou počítám s tim, že ho ohodnotim nanejvíš průměrně, prostě protože je fakt těžký se mi dostat pod kůži. Ale jednou začas se to nějaký knížce prostě povede a týhle se to povedlo s grácií.

Nejvíc ze všeho mě asi děsí nevědět. Nevědět, co se děje, co přijde příště, co čekat. Nevědomost je asi jedinej pocit, ze kterýho mě fakt mrazí, takže když mi ho prostřete na - v tomhle případě - růžovym podnosu, tak ho zhltnu s naprostym nadšenim.

Tenhle pop-sugar horor, kterej prostě nedokážu popsat líp než Heathers/Mean Girls se potkaj s Frankensteinem, jsem si neskutečně moc užila a doufám, že ho přeloží do češtiny, aby si ho mohli užít i všichni nadšenci horoů, kteří na tom s ájinou nejsou takoví kámoši jako já.

Samantha chce být autorkou hororů, bohužel ale psát pro workshop, který navštěvuje, jí dělá problém, protože musí svoje povídky sdílet se skupinou holek, který jako by vypadly z Mean Girls. Neřikaj si sice Plastics, ale jednu druhou oslovujou Bunny, což je možná ještě horší. A navíc nejspíš patří do kultu.

Kdybych tuhle knihu měla někomu vysvětlit, tak netušim, kde začít. Opravdu to nejde. Způsob, jakym je napsaná, je doslova dechberoucí. Awardová píše neskutečně poeticky, což je u hororu prostězvláštní, v téhle knize to ale dokonale utváří atmosféru. Postavy jsou spíš karikatury než lidi, ale nějakou záhadou je to dělá daleko reálnější. 

Knížku jsem zároveň četla i poslouchala jako audio a to bylo naprosto nejlepší rozhodnutí a zároveň pekelný. Už jsem se chystala jít spát, když se z ničeho nic stalo něco tak šílenýho, že jsem musela zapnout lampičku a desetkrát si přečíst ten odstavec vlastníma očima, protože mě uši snad musely zklamat. Netřeba říct, že jsem tu noc šla spát o pár hodin později.

Celej příběh na mě působil, jako kdybych byla na drogách, takovej surrealistickej bizár, ale v tom nejlepším slova smyslu.

Trochu mi to připomínalo magickej realismus, tim jak snový všechno bylo, jak snově jsem se cejtila po celou dobu čtení tohohle skvostu. Stále dokola si ještě teď procházim v hlavě všechno, co se stalo a snažim se pochopit, proč se mi to tak líbí. Jak to, že se mi to tak líbí? Netušim, ale líbí.

Upřímně mám asi víc otázek než odpovědí, předevšim na autorku, týkajících se hlavně toho, jak ji tenhle LSD trip vlastně napadl. A taky, jestli by nemohla napsat ještě víc.

Rozhodně bych chtěla ale varovat před senzitivnim materiálem. Je to horor. Takže s tim počítejte. Rozhodně ale můžu říct, že přes to, jak grafickej je, se to nezdá, právě kvůli poetice autorky. Grafický scény jsou sice častý, z popisu ale máte místo fotky v hlavě spíš omlovánku, nebo surrealistickej obraz, pokud vám teda vadí vyloženě drsnej slovník, bát se rozhodně nemusíte. 

Mona Award nějak zázračně dokázala napsat horor, kterej úplně probudil mou chuť tenhle žánr zase číst, po tom, co jsem se několikrát málem unudila k smrti u ,,hororů" z posledních dob.

Vím, že tahle knížka neni pro všechny, možná neni ani pro většinu, ale byla pro mě a doufám, že bude i pro někoho jinýho.

Takžě 5 králíčků z 5.

-O.M.S.